Tantra pro ni: když dotek začne mluvit

Někdy žena nepotřebuje pusu. Potřebuje přítomnost. Ne vášeň, ale vnímavý dech. Tantrická masáž pro ženy není služba - je to rituál. Setkání, kde dotek mluví a ticho léčí.

Kdo je žena, která přichází na tantru?

Suchá statistika je k ženám milosrdná. Podle údajů amerického masážního průmyslu tvoří ženy až 60 % klientely v oblasti tantrické a jónské masáže. Nejčastěji se jedná o ženy ve věku od 30 do 50 let, unavené z toho, že jsou jen "funkční", a toužící znovu být tělem, duší, kůží.

Nepřicházejí za extází, ale za uzdravením od vnitřní hluchoty. Když je doma mnoho doteků, ale nemají smysl. Nebo naopak, když tělo roky zapadá prachem, zapomenuté a opuštěné jako starý deník v podkroví.

Co hledají?

Smyslnost, která nevede k sexu, ale vrací je k sobě samým.
Slzy, které lze v temnotě nechat volně stékat, bez odsuzování, bez vysvětlování.
Orgasmus jako úlevný výdech, ne jako finále maratonu.

A ano, mnohé se stydí. Prvních patnáct minut. Pak, když zazní hudba, ruce terapeuta spočinou na zádech a nikdo nikam nespěchá, nejistota mizí. Mizí nutnost být "správná". Můžete prostě ležet. Prostě dýchat. Prostě být.

Rituál, ne sezení

Skutečná tantra nezačíná olejem, ale čajem. Nebo kakaem. Nebo tichem a pohledem. Terapeut nespěchá. On (nebo častěji ona) naslouchá nejen hlasu klientky, ale i tomu, jak drží šálek, jak objímá své tělo, jak říká "ano" a jak šeptá "můžete". Je to umění naladění, jako před meditací nebo spontánním tancem.

V Evropě je tantra pro ženy obzvláště populární v Německu, Švýcarsku a České republice, za oceánem pak v New Yorku a São Paulu. V těchto městech ženy nehledají "nové potěšení", ale nové pochopení sebe sama.

Kdo se dotýká?

Většina žen volí ženské terapeutky, ne ze strachu, ale proto, že s ženou je snazší se rozplakat a necítit se u toho slabě. Některé ale dávají přednost mužským rukám jako gestu důvěry vůči mužskému principu, bez hrozby a bez tlaku.

Tantrická masáž pro ženu není masáž.
Je to meditace v doteku, dech přes kůži, cesta bez mapy.

Někdy s orgasmem.
Někdy s odpuštěním.
A nejčastěji s tím tichým pocitem, že se vás konečně nikdo "nedotýká", ale vás skutečně dotýká.